kvaltovat ned. (z něm.) 1. ob. expr. (~; s čím; na koho) spěchat, pospíchat: někdo pořád kvaltuje; k. s veselkou; k. na někoho pobádat ho k spěchu †2. usilovat, klopotit se, namáhat se: stojí-li to za to kvaltování, za tu práci (Jir.)