kvil (†kvěl, Klicp., Hol.), -u m. (6. j. -u) (†kvilba, -y ž., Heyd., Suš.) kniž. zakvílení, kvílení: krátký k.; ostrý k.; k. poraněného; nastal pláč a k.; přen. k. větru; k. umíráčku; k. brzd