kvokati ned. (1. j. -ám) (o domácí slepici) být ve stavu hnízdění, projevovat snahu po hnízdění; (o slepicích kurů v době hnízdění vůbec) vydávat zvuk znějící jako kvok: ta černá slepice už zase kvoká; – kvočna kvokáním svolává kuřata; bažantí slepice kvoká; přen. expr. (o člověku) vydávat zvuky podobné kvokání: k. nadšením (Vach.) ○ předp. roz- se, za-; → nás. kvokávati ○ předp. po-, roz- se; — dok. kvoknouti