kymáceti ned. (3. mn. -ejí) (čím) pohybovat houpavě, zprav. prudčeji, ze strany na stranu, prudčeji kývat: klátit, zmítat: vítr kymácí větvemi, lucernou, plachetní loďkou; opilec kymácí tělem; silně kymácel rukama; — kymáceti se ned. houpavě se pohybovat; prudčeji se kývat; klátit se, zmítat se: loď se v bouři kymácí; vůz se kymácel po rozmoklé silnici; stařec se kymácí v chůzi; přen. trůny se kymácejí; svět se kymácí ○ předp. roz-, roz- se, za-, za- se