kysličník, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) 1. chem. sloučenina prvku s kyslíkem; oxid: k-y kovů, nekovů; k. uhličitý; k. uhelnatý 2. k. (vodičitý) neodb. peroxid vodíku: dezinfikovat poranění k-em