ládovat ned. (z něm.) ob. 1. (co; co čím; co do čeho) nabíjet (střelnou zbraň): l. starou brokovnici (olovem); l. do kanónu; u kanónu stál a pořád ládoval (píseň) 2. expr. (co do koho; koho, co čím) silně cpát, pěchovat: ládoval do sebe knedlíky; l. do někoho vědomosti; l. se buchtami; l. fajfku (tabákem); l. do kamen přikládat ○ předp. na-, na- se