láteřiti ned. (3. mn. -í) (~; na koho, co; komu, čemu) lát, hubovat, nadávat, spílat (komu, čemu), zlořečit, klít: povoz uvázl a kočí láteřil; školník láteřil na kluky; láteřil na ženin nepořádek; l. fabrikantům ○ předp. na- se, po- (si), vy-, vy- se, za- (si); → nás. láteřívati (o) bez předp.