láti ned. (1. j. laji, rozk. laj, min. lál, podst. lání, přech. přít. laje) (~; na koho, co, komu, čemu; †koho, co) 1. hubovat, nadávat, láteřit, spílat (komu, čemu): zast. domlouvat někomu, plísnit někoho: pustě lál a hrozil; lající a spílající dav; l. na pány, l. na novoty; l. dětem, dobytku, soudu, drahotě; paní ho proto nelála (Něm.); snažení moje nyní lajete (Tyl) 2. poněk. zast. (o psech) štěkat, výt: psi neláli, když mě viděli (Zey.); pes na hvězdy laje (Čel.) ○ předp. na- se, po- (si), vy-, vy- se, za-; → nás. lávati (o) bez předp.