léno, -a s. (6. j. -u, -ě) (z něm. zákl.) hist. (za feudalismu) pozemky n. úřad s důchody propůjčované za urč. podmínek vlastníkem leníkovi, jejichž přijetí zavazovalo k věrnosti propůjčovateli a k válečné službě; feudum, manství: knížata přijala z rukou králových svá léna; dát zemi v l.; přijmout v l.; †lénský příd.: l-á přísaha (Vrchl.); l. statek lenní; → podst. †lénství, -í s.