lítý příd. kniž. vzteklý, zuřivý, zběsilý, divoký, divý: l. boj; l-á zvěř; l. nepřítel; bránit se jako l. (Jir.); byl do práce jako l.; bot. pryskyřník l.; → přísl. lítě: l. bojovat, bránit se; (o bídě) nejlítěji řádit (A. Mrš.); → podst. *lítost, -i ž. (Jir.): l. boje