lízati I (ob. blízat) ned. (1. j. -žu, -zám, kniž. -ži, rozk. liž, lízej, přech. přít. -že, -zaje) 1. (co, koho) otírat jazykem; olizovat: l. lžíci od medu; pes ho lízal po tváři; kočka si líže ránu otíráním jazykem čistí; ob. l. si prsty navlhčovat o jazyk (při listování ap.); expr. líže si vlasy hladce přičesává (zprav. navlhčením); přen. plameny lízaly už střechu; prohráli a ted si lížou rány vzpamatovávají se n. litují; ♦ l. někomu paty podlézat; poníženě se k němu chovat; kart. lízaný mariáš hraný ve dvou s přibíráním, jakoby lízáním karet 2. (co) otíráním jazykem po malých částkách nabírat: l. med, zmrzlinu; kotě líže mléko; dát dobytku l. sůl; expr. lízal sklenici piva celou hodinu pomalu upíjel; přen. l. prach před někým ponižovat se 3. zhrub. (koho, co) líbat; mazlit se: ta máma to dítě pořád jen líže; líže jí ruku; pořád se jen lížou; – lízal se s děvčetem v besídce; přen. s rodinou se hádá, s cizími se líže ○ předp. do-, na- se, o-, ob-, při-, s-, u-, vy-; → nás. lízávat ○ předp. v. lízati kromě na- se; — dok. líznouti