lýko, -a s. (6. j. -u, 6. mn. -ách) pevné pruhy pletiv pod stromovou kůrou, užívané jako technický materiál, v zahradnictví k ovazování ap.: kabelka z lýka; ovázat roub lýkem; bot. část cévního svazku rozvádějící organické živiny v rostlinném těle, floém