lačný příd. 1. hladový: l. (čast. hladový) jako vlk; (pít, kouřit) na l. žaludek, na l. život, na lačno při prázdném žaludku, před jídlem; ♦ sytý l-ému (čast. hladovému) (člověku) nevěří (pořek.) 2. (čeho, nač; po čem) dychtivý, chtivý, žádostivý (čeho): l. pomsty, pochvaly; l. majetku, požitků; l. na groš; děvče po muzice zrovna l-é; l-é objetí toužebné; řidč. l-á kapsa prázdná; → přísl. lačně: l. polykat sousta hladově, nenasytně; – l. hledět, prohlížet si, naslouchat dychtivě, toužebně; → podst. lačnost, -i ž.: vrhnout se na jídlo s l-í s hladovostí; – l. půdy chtivost