lajdák, -a m. (6. mn. -cích) (řidč. lajdačka, -y ž.) hanl. nedbalý, ledabylý, nepořádný člověk: chytrý chlapec, ale l.; l. v docházce do práce; o práci nedbá, l.!; rozdávat almužnu všelijakým l-ům; → expr. zdrob. lajdáček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)