lakomý příd. 1. (nač, čím, v čem) přepjatě šetrný, velmi skoupý; skrblický, lakotný: l. na krejcar; je l-á jako chrt (Herb.); přen. l. řečí (Staš.) 2. řidč. (čeho) chtivý, dychtivý, zvl. majetku; chamtivý, hrabivý, hamižný: cizozemci l-í obsazovali prebendy české země (Havl.); l. zisku; l-á žádost peněz; l. divák; → přísl. lakomě: l. odměřovat jídlo; → podst. lakomost, -i ž.: člověk šetrný až k l-i