lakotný (*lakošný, Jir., sloven.) příd. 1. lakomý, skrblický: l-í lidé; l. sedlák 2. řidč. (čeho, po čem) silně dychtivý, chtivý něčeho, zvl. majetku; chamtivý, hrabivý, hamižný: l-á touha dobyvatelů; l. zlata; l. po bohatých odměnách (Třeb.); → přísl. lakotně: l. shromažďovat peníze; → podst. lakotnost, -i ž.: šetrnost se vystupňovala v l.