lalok, -u (6. mn. -cích), poněk. zast. laloch (*lalouch, Čap.-Ch.), -u (6. mn. -ších) m. 1. ztučnělé maso n. visící kůže, zejm. na krku: l. se mu třese pod bradou; v ovaru byl jazýček a kus l-u; pod krkem mu visí l. jako vole podbradek; muž s pleší nad týlním l-em; tváře červené jako krocaní l-y (Rais); tučná kráva s četnými l-y na krku 2. výběžek ke konci se zužující: bílé l-y mraků (V. Mrš.); anat. plicní l.; zadní l. podvěsku mozkového; jaterní, mozkový l.; → zdrob. lalůček (nář. laloček, Staš., Rais), -čku (6. mn. -čcích, -čkách), poněk. zast. lalůšek, laloušek (*lalošek, Ner., Čech), -šku (6. mn. -šcích, -škách) m.: anat. plicní l.; příd. lalůčkový: med. l. zánět plic postihující plicní lalůčky, lobulární