lavice, -e ž. (nář. lajce, -e, lajc, -e ž., lajc, -e m.) 1. dlouhé prosté sedadlo pro několik osob: hrubá l. u kamen; školní l.; vládní l. (ve sněmovně); hrát před prázdnými l-mi (čast. sedadly) pro malý počet diváků ap.; ust. spoj. l. obžalovaných místo pro obžalované v soudní síni; ♦ dostat se, přivést někoho na l-i obžalovaných před soudní tribunál 2. věc připomínající lavici; geol. mocná, silná vrstva: vápencové, opukové l.; fyz. optická l. zařízení k pokusům s optickými přístroji umožňující vyrovnat je do vhodné polohy; obl. nerozpadlý kus půdy obrácený pluhem, skýva (zeměd.); těžké l. mokré hlíny 3. nář. lajc m. lávka přes vodu: jdeme přes l., ať nespadneš do vody (Jir.) †4. prodejní stánek: chlebné l. (Jir.); → zdrob. lavička v. t., lávka v. t.