lavor, lavór (zř. kniž. lavoir [-oár], Ner., Lier), -u m. (z něm. driv. fr. n. hol.) ob. umývadlo: porculánový l.; oprýskaný l.; prát v l-u ponožky; rozbil lavoir (Ner.); přen. prohlubeň (v silnici, ve dně řeky ap.) připomínající tvarem umývadlo: silnice plná l-ů; slang. lyžař dělal l-y dolíky ve sněhu po pádu; → zdrob. lavórek (*lavůrek, Včel.), -rku m. (6. mn. -cích)