lešení, -í s. 1. roubení, konstrukce ze dřeva n. z železných trubek umožňující práci ve výšce, zprav. ve stavebnictví: stavět l.; stavební l.; etážové l.; pracovat na l.; přen. expr. abstraktní l. myšlenek 2. poněk. zast. vůbec vyvýšené stanoviště, hlediště sroubené z prken a z trámů, tribuna: obsadit l.; l. pro diváky; řečnické, jevištní l.; → zdrob. lešeníčko, -a s. (6. mn. -ách)