lebka, -y ž. (2. mn. -bek) 1. kostra hlavy: proražení lebky; lovci lebek; čepice německých fašistů s umrlčí lebkou; expr. n. zhrub. hlava vůbec: rozmlátit někomu lebku; chlap s olysalou lebkou; nalít vědomosti do lebky †2. helmice, přílba: k obraně užíváno štítu, lebky a brnění (Pal.); kožená l. 3. nář. přiléhavá kapuce na hlavu a krk nechávající volný jen obličej 4. nář. ženský čepec: naškrobená l. s fáborem vzadu (Nov.); → zdrob. k 1 *lebečka, -y ž. (Kop.)