leda přísl. a sp. I. přísl. 1. (ve větě kladné) vyjadřuje omezení platnosti tvrzení; jen, pouze, toliko: to je l. pro zlost; l. blázen by to udělal †2. ledajak, všelijak, ledabyle: kdo se z mládí učil l., bude k stáru volat běda (přísloví) kdo se v mládí ničemu nenaučil, bude to později velmi postrádat II. sp. podřadicí 1. (s významem omezovacím) uvozuje větu n. připojuje větný člen vyjadřující připuštěnou výjimku z platnosti tvrzení; leč, ledaže; jen, vyjma, než: tam se autem nedostanete, l. byste jel velkou oklikou; tomu neuvěří nikdo, l. malé dítě; leda to, leda tak v platnosti větné jen tak je to možné, to je důvod: svůj úkol mohu splnit, dohoním-li do neděle zdržení. L. tak †2. uvozuje větu znehodnocující smysl děje věty předcházející; jen když, jen aby: zval, l. zval (Rais) ne doopravdy; jel na lov? Ach, na lov — l. povídali — známe ty lovy (Něm.)