ledabylý příd. 1. nedbalý, nepořádný, povrchní; lhostejný, bezstarostný, nenucený: l. člověk, pracovník; l-á práce; l. úbor; l. postoj, krok, pozdrav; snažit se o l. tón 2. poněk. zast. ledajaký, jakýkoli(v), obyčejný, všední, bezvýznamný: nepřijmout l-é místo; při l-é příležitosti; → přísl. k 1 ledabyle (*ledabylo): l. pracovat, něco odbýt; pozdravit, prohodit l.; l. navlečené šaty; dcera ženichy jen tak l-o odbývá (Něm.) nevážně; → podst. k 1 ledabylost, -i ž.: l. písma; l. v oblékání; povýšená l.