lehati ned. 1. nejč. lehati si klást se do polohy ležmo; ukládat se k odpočinku, ke spánku; uléhat: l. si pomalu na záda, na bok; nelehej si na mokrou trávu; l. k spaní; – právě si lehá, nepůjde už večer nikam; vyjadřuje také děj násobený: v létě se vstávalo podle slunce a lehalo, jak se setmělo; přen. stíny večera, mlhy si lehají na krajinu; ust. spoj. (myslí na to) vstávaje lehaje neustále 2. sklánět se, klesat k zemi: po deštích obilí snadno lehá; traviny lehají v lehkém větříku; ust. spoj. l. popelem (řidč. v popel) být stravován požárem; stavení za stavením lehalo popelem; v rum a popel město lehalo (Zey.); polygr. lehání sazby závada, při níž se písmena otiskují jen částečně 3. (na koho, co) padat, dopadat: prach lehá na plíce; přen. tísnivě doléhat, tísnit někoho, něco, tížit někoho, něco: lehají na něho těžké starosti ○ předp. po-; → nás. lehávati ○ předp. po-, s- se, vy-; — dok. lehnouti