lehkověrný příd. příliš důvěřivý: l. stařec; l-á politika; → přísl. lehkověrně: l. si něco namlouvat; → podst. lehkověrnost, -i ž.: podléhat l-i; *lehkověrník, -a (6. mn. -cích) (†-věrec, -rce, Třeb., Tyl aj.) m. (*lehkověrnice, -e ž.) lehkověrný člověk (John aj.)