lehnouti dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. k lehati: l. si na bok; l. do peřin; lehni! (na psa); jsem ospalý, jdu si už l.; lehl si (s chřipkou, s angínou ap.) (ob.) onemocněl a je upoután na lože; vojsko lehlo (táborem) (zast.) utábořilo se; přen. paprsek slunce lehl na mýtinu; – žito po dešti lehlo; mlha lehla do údolí; ust. spoj. l. popelem být stráven požárem; – přen. na víčka lehla dřímota; strach lehl do duše; na přítomné lehla bázeň dostali strach; ♦ jak si kdo ustele, tak si lehne (přísloví) každý je strůjcem svého osudu 2. ned. nespis. (podle něm.) padnout, hodit se; vyhovovat, líbit se: to jméno mu nelehlo; nelehne to jejímu naturelu; – studium mu lehlo ○ předp. v. léhati kromě zana-, dále od-, pře- si, s-