lehoučký, lehounký, řidč. lehýnký (*lehoulinký, *lehouninký, †lehoutký, †lehýčký) příd. expr. velmi n. příjemně, mile lehký: l. vůz; l. plášť: l-á chůze; l-linké chmýří na hořením rtu (Klost.) velmi jemné, sotva znatelné; l. dotyk paže slaboučký; l-ninké stisknutí (Leg.); lehýčká červeň (Rais); l. parfém velmi jemný; l. sen; l. styl prostinký; l-tký posměšek (Wint.) sotva znatelný; l-é vítězství velmi snadné; → přísl. expr. lehoučce, lehoučko, lehounce, lehounko, lehýnce, lehýnko (*lehoulince, *lehounince, nář. lehučko, †lehoutce, †lehoutky, †lehýčce, †lehýčko): l. oděný; l. zaklepat zcela tiše; (žáci) šeptali lehýčko (Wint.); jděme l-tce (Wint.); pujdě lehučko (Mart.); l. se usmívat, l. se začervenat nepatrně; l. přimhouřené oči neznatelně, nepatrně; lehýčce otevřelo se okno (Wint.); l. sněžilo velmi slabě; l-tky dnes ještě budeme v Praze (Wint.)