lelek, -lka m. (mn. 1. -lci, -lkové, 6. -lcích) 1. noční bystře létající pták s nápadně širokým zobákem a jícnem (na zemi však ve dne neobratný): ♦ ob. chytat lelky, řidč. lapat, prodávat lelky, chodit na lelky lelkovat, zevlovat, okounět; zool. rod Caprimulgus: l. lesní 2. řidč. kdo lelkuje; zevloun: na rohu stojí snad povaleči, snad pouzí l-ové (Kop.); — lelek, -lku m. (zprav. mn. lelky) řidč. lelkování, zevlování, okounění: na lelky není kdy