lenivý příd. 1. nerad pracující; líný, zahálčivý, lenošivý, lenošný (op. pilný, pracovitý): l-á žena; l. kůň 2. (s inf.; nač) vyznačující se nechutí k něj. činnosti: je l. jít tak daleko; je l. na chůzi 3. řidč. pomalý, zdlouhavý (op. rychlý, bystrý, čilý): l. vývoj; l-á činnost štítné žlázy (Bass); → přísl. lenivě: zůstal l. sedět; *lenivo: jemu nikdy není l. (Glaz.); → podst. lenivost, -i ž. lenost: duševní l.