lháti ned. (1. j. lžu, nespr. lhu, 3. mn. lžou, nespr. lhou, rozk. lži, min. lhal, podst. lhaní, přech. přít. lha) 1. vědomě mluvit n. psát nepravdu: lže, že ten plášť neukradl; nelži, tys to udělal!; v hrdlo lžete! (zast.); ♦ lže, až se mu od úst práší (expr.) nehorázně, nestydatě; lhal, jako když tiskne přesvědčivě; lhali si do kapsy (ob.) klamali sami sebe; kdo lže, ten (také) krade (pořek.) ze lhářů se stávají zloději, lhář je schopen ještě horších činů 2. kniž. (co) předstírat: lhal své poslání; lže mu své přátelství; l. lásky žel (Mácha) 3. kniž. (o věci) být klamný: pověst o mistrovi nelhala (Jir.) ○ předp. nalhati, obe-, pře-, při-, se-, vy-, za- (si); → nás. lhávati