liška, -y ž. (2. mn. -šek) 1. psovitá šelma s jemnou, rezavě zbarvenou srstí; liška obecná (zool.): lov na lišku; zrzavý jako l.; ♦ mít někoho rád jako lišku v kurníku velmi nerad; každá l. svůj ocas chválí (pořek.) každý chválí své; tam, kde dávají lišky dobrou noc daleko od lidí, měst, komunikací ap.; nář. byla u nich l. (Rais) narodilo se jim dítě 2. zool. rod Vulpes, Alopex ap.: l. obecná; l. polární; stříbrná l. plemeno severoamerických lišek pěstované pro jemnou černošedou kožišinu s bělavými konečky pesíků a s bíle zakončeným ocasem 3. liščí kožišina: límec ze stříbrné lišky; dáma s nádhernou liškou na ramenou; modrá l. jemná zimní kožišina někt. polárních lišek (plavě hnědá s modravým nádechem) 4. expr. vychytralý, lstivý tvor; chytrák, filuta, lišák: Enšpígl byl l.; je to l. podšitá, co to zas provedl! 5. žlutá houba s nálevkovitým kloboukem: smažené lišky s vejci; bot. rod Cantharellus: l. obecná; l. jedlá; l. nálevkovitá; → zdrob. lištička, -y ž.: vařila l. kašičku (říkadlo)