lichý příd. 1. (o číselném určení) nedělitelný dvěma (op. sudý): l-é číslo; l. počet prstů; l. počet stolovníků; hrát sudou — lichou druh hazardní hry; hud. l. takt (např. tříčtvrteční) 2. objevující se osamoceně, bez protějšku, s nímž souvisí; ojedinělý, osamocený: mít v zásuvce jen l-é rukavice a punčochy; dívka zůstala v tanečních l-á bez tanečníka 3. kniž. postrádající hodnotu; planý, jalový, povrchní, nicotný: mít potěšení v l-ch zálibách; lichotit někomu l-mi slovy; mluvit na licho; dát (dostat) l-ou odměnu nehodnotnou; l-á mince padělaná 4. neodpovídající skutečnosti, pravdě, napodobující něco jiného; nepravý, bezpodstatný, neodůvodněný, nepravdivý, klamný: l-é podezření, nařčení; l-á obava; l. důkaz; l-á pomluva; l-é sliby †5. (o lidech) neupřímný: chvalcův hejno l-ch (Čel.); → přísl. licho (*liše, Hál.); → podst. lichost, -i ž.: — v. též licha