lichotiti ned. (3. mn. -í, trp. -cen) (komu) 1. říkat někomu do očí chválu (často přehnanou) s úmyslem získat si jeho přízeň; pochlebovat: lichotil mu, jak dobře vypadá; tanečníci lichotí královně plesu; ten portrét mu lichotí představuje ho hezčím, než je ve skutečnosti 2. být vhod něčí ješitnosti, být příjemný; lahodit: lichotil mu zájem jeho přátel; ženě vždy lichotí pozornosti mužů; lichotilo mu, že ho zvolili předsedou; — lichotiti se ned. (ke komu) snažit se lichocením (někdy též přítulností) získat něčí přízeň; lísat se: ke každému se lichotí; vnučka babičku objímala a lichotila se: že neodjedeš? ○ předp. na- se, po-, při- se, v- se, vy-, za-, za- se; → nás. lichotívati, lichotívati se (o) bez předp.