lineární (†lineárný) příd. (z lat.) 1. linií, čar se týkající: l. primitivismus kresby; l. a barevná kompozice obrazů; l. obrys; dlouhá l-á třída (H. Dvoř.) v jedné linii, přímá; geom. l. útvar (např. úsečka); l. perspektiva zobrazující předměty na základě středového promítání; l. zmenšení (zvětšení) týkající se jednoho rozměru; mat. l. rovnice prvního stupně 2. podle jedné linie, obecné zásady se uplatňující; přímočarý, jednostranný: l. postup; l. zvýšení mezd 3. elektr. l. člen u kt. lze vztah mezi veličinou na vstupu a na výstupu vyjádřit přímou úměrou; → přísl. lineárně: l. modelované tvary (Matějček); – problém nelze řešit l. přímočaře; → podst. lineárnost, -i ž.: ostrá l. moderní architektury