ložisko, -a s. (mn. 2. -sek, -sk, 6. -skách, -scích) 1. nahromadění užitečného nerostu n. horniny v kůře zemské: l. stříbra, soli; naftová l-a; rudné, uhelné l. 2. místo, kde je něco (zprav. něco škodlivého) usazeno a odtud se šíří: l. požáru ohnisko; med. hnisavé l., tuberkulózní l. (v plicích) 3. tech. strojní součást, v níž je otáčivě uložen čep hřídele, nápravy, vřetena ap. n. která se otáčí na nehybném čepu: kluzná, valivá l-a; kuličková, válečková, kuželíková, jehlová l-a †4. místo upravené k ležení, lože, pelech: l-a ze suché trávy a mechu (Něm.); kanec (měl tam) l. (Svět.); přen. l. Vltavy (Podl.) koryto, řečiště