logický příd. (z řec.) 1. k logika 1, 2: l-é normy; l. soud; l. obsah; l. čtverec znázorňující v grafickém schématu všechny možné vztahy mezi soudy téhož obsahu 2. (2. st. logičtější) jsoucí ve shodě s požadavky logiky, z rozumového uvažování vyplývající, schopný vyvíjet se tak (op. nelogický): l-á souvislost; l. důsledek, závěr evidentní; l-é myšlení; l. výklad; l. sled událostí zákonný; → přísl. logicky: l. uzavřený celek; l. uvažovat; l. s něčím souviset; → podst. *logickost, -i ž. logičnost (Naše d.)