loket, -kte, -ktu m. (j. 3. -i, -u, 6. -i, -u, -ě) (†loktí, -í s., Heyd.) 1. (mn. 1., 4. -y, 2. -ů) ohbí mezi paží a předloktím, zvl. jeho zadní, vnější část: paže po l. obnažené; strčit do někoho loktem; podepřít se lokty o stůl; mít oblýskané, prodřené lokty rukávy na ohybu paží; ♦ mít (široké) lokty být výbojný, bezohledný; nemůže (si) loktem do kapsy je lakomý n. nemá peníze; sport., med. tenisový, oštěpařský l. chronický zánět loketního kloubu způsobovaný dlouholetým pěstováním sportu 2. jen mn. lokty, -ů kniž. náruč: na loktech matčiných; v jejích loktech 3. (mn. 1., 4. -kte, 2. -ktů, po čísl. zprav. -ket) stará délková míra: český n. pražský l. asi 59 cm; vídeňský l. asi 78 cm; prodávali sukna na lokte; pět loket plátna; místo loktů českých zavedli vídeňské; dřevěné lokte; ♦ ob. povědět, ukázat někomu, zač je toho l. vyhubovat mu, potrestat ho; měřit stejným (dvojím) loktem posuzovat podle stejného (různého) měřítka, nestranně (předpojatě); něco je (se táhne) na dlouhé lokte trvá příliš dlouho, prodlužuje se; expr. dělat něco na dlouhé lokte zdlouhavě, pomalu; → zdrob. k 1 loktík, -u (6. j. -u, mn. -cích), expr. loktíček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách), lokýtek, -tku (6. mn. -tcích) m.; — Loket, -kte, -ktu m. hrad a město v západních Čechách; loketský příd.: l. hrad; l. porcelán; ♦ žert. z rukávů mu koukají l-tští páni (Staš.) má rukávy na loktech roztrhané