lokna (2. mn. -ken) (*loka, Rais), -y ž. (z něm.) ob. pramen vlasů na konci stočený: bohaté lokny; dlouhé lokny; → zdrob. lokýnka, řidč. loknička (R. Svob.), -y ž.; příd. lokýnkový: l. účes (Jah.)