lomiti ned. (3. mn. -í, rozk. lom, lomme) 1. řidč. (co) násilným, ohýbáním, tlakem n. údery dělit na kusy; lámat: vichr lomí třtinu (Slád.); voda lomí světlo 2. l. rukama vzpínat ruce křečovitě sepjaté (jako projev bolu, zoufalství): ženy plakaly a lomily rukama; přen. l. rukama nd poměry naříkat, zoufat 3. mat. něco něčím dělit a psát na způsob zlomku: dvě lomeno třemi 2/3; — lomiti se ned. 1. měnit náhle svůj směr; lámat se 2: hraniční čára se lomí v ostrém úhlu; světelný paprsek se lomí 2. pozbývat síly; lámat se 3: vzdor, hlas se lomí ○ předp. do, do- se, na-, na- se, od-, od- se, pod-, pod- se, pro-, pro- se, pře-, pře- se, roz-, roz- se, u-, u- se, vy-, vy- se, z-, z- se, za-, za- se; oblomiti, vlomiti se; → nás. lomívati, lomívati se (o) bez předp.