lopata, -y ž. 1. ruční nářadí skládající se z ploché deskovité části (listu) a z násady, určené k nabírání a přemísťování sypkých hmot ap.: dřevěná, železná l.; l. na násadě, s násadou; nabírat l-ou (hlínu, uhlí); přehazovat obilí l-ou; má ruce jako l-y velké, široké; ♦ expr. říci, dát to někomu po l-ě velmi jasně, aby snadno pochopil 2. věc lopatě podobná, připomínající ruční lopatu tvarem n. též funkcí, např. součást strojů a zařízení, rameno větrného mlýna, rozšířená horní část parohů u daňků a losů ap.; zhrub. ruka; → zdrob. lopatka, lopatička, lopatečka v. t.