loubí, -í s. (z něm.) 1. lehká zahradní stavba, zahradní domek; besídka, altánek; klenbovitý kryt tvořený větvemi n. popínavými rostlinami: stinné, tiché l.; jerichové l.; l. mezi vrátky a domkem; – šel loubím staletých dubů 2. chodba vedoucí rovnoběžně s průčelím domu, do ulice mezi sloupy n. pilíři otevřená; podloubí, podsíň: l. starých domů; krámky v l. †3. podstřeší, půda (Třeb.); → zdrob. loubíčko, -a s. (6. mn. -ách); — loubový příd. k 1, 2: l-á stavba s loubím; l-á galerie (Klost.) s loubím