louditi ned. (3. mn. -í, rozk. neloudi, zř. neluď; podst. -dění) 1. (~; co; co na kom) pohledem, gestem n. slovy se něčeho dožadovat; žadonit (o co); mámit: děti rády loudí; pes loudí cukr, dítě dárek, pohádku; loudil na ní úsměv, hubičku 2. (koho, 4. p.) lichotným jednáním získávat pro sebe; vábit, lákat, svádět: loudí ho k sobě 3. kniž. (co) budit, vyluzovat: l. melodii z houslí; smích mu loudil slzy z očí; slova loudila mu úsměv ve tváři; — louditi se ned. kniž. (kam; odkud) jemně pronikat; vkrádat se, plížit se; vycházet, linout se: touha se loudí do srdce, úsměv na rty; šero se loudí do údolí; vzdech se loudí z prsou, tóny z houslí ○ předp. od-, v- se, vy-; → nás. loudívati, loudívati se (o) bez předp.