loupežník, -a m. (6. mn. -cích) (*loupežnice, -e ž., Havl., Čech, Hol., Vanč.) kdo přepadává a olupuje pocestné ap.; lupič, bandita: vypravování o l-cích; mořští l-ci piráti; tlupa l-ů; hoši si hrají na l-y; podkarpatští l-ci zbojníci; žert. dvaatřicet l-ů (mariášově) karty; přen. expr. kdo si jako loupežník počíná, jinak někoho poškozuje, něčeho ho zbavuje (o vydřiduchovi, podmaniteli, dravém zvířeti ap.): hitlerovští l-ci; jestřáb l.; → expr. zdrob. loupežníček, -čka m. (mn. 1. -čkové, -čci, 6. -čcích)