lpěti řidč. lpíti ned. (3. mn. lpí, min. lpěl) kniž. 1. (na čem) být hmotně k něčemu jakoby přilepen, pevně na něčem držet; držet se, ulpívat, lnout (k něčemu): potem zmáčené vlasy lpí na čele; špína lpí na rukou, smůla na prstech, barva na dřevě; přen. její oči lpěly na jeho rtech; lpěla na něm, na jeho rtech očima s očekáváním, upřeně hleděla; na jeho rukou lpí krev zavinil něčí smrt; na jeho jméně lpí hanba je s ním spjata; na někom lpí podezření je v podezření 2. (na čem, na kom) (o člověku) vytrvale, pevně se něčeho držet, přesně něco zachovávat, nechtít se něčeho vzdát: někdo lpí na svých zásadách, na tradici, na životě, na majetku; otrocké lpění na liteře zákona; tvrdošíjné lpění na malichernostech; matka lpí na dítěti má je velmi ráda, nemůže bez něho být ○ předp. u-; → nás. lpívati