lub, -u m. (6. j. -u) odb. 1. tenké štípané dřevo (pruh n. deska), používané při výrobě sít, hudebních nástrojů, nábytku ap. 2. válcovitý plášť, okraj nářadí, nástrojů ap. vyrobený z lubu, případně z jiného materiálu: l. síta dřevěný okraj; l. houslí postranní dřevěný pruh spojující vrchní a spodní desku; l. lodi horní okraj boku dřevěné lodi; sýrařský l. dřevěná kruhová forma na sýr; l. ve mlýně dřevěný kryt mlýnských kamenů (mlýnského složení); l. odstředivky skříň (plechová n. litinová) k zachycování odstřeďované kapaliny 3. ust. spoj. mít něco za lubem mít nějaký tajný záměr, zamýšlet něco; zast. mít za lubem (jmění, ženicha) přichystané v záloze (Podl., Něm. aj.); držet, nechávat si za lubem (něj. zprávu ap.) nechat si pro sebe, neříci, tajit (Tyl, Zey., K. Čap.); zdrob. loubek v. t.