mámiti ned. (3. mn. -í, rozk. mam) 1. (koho, co čím) činit mdlým, malátným; omamovat, obluzovat: kouř nás mámil; m. mysl lichocením 2. (koho, 4. p.; koho čím) klamat, šálit: mámí mě zrak; brýle mámení; m. poctivou holku sliby balamutit 3. (co z koho, na kom, koho, 4. p.) loudit, lákat: m. peníze z rodičů, na rodičích; mámil z něho tajemství; mámila jej k sobě ○ předp. o-, vy-, z-; → nás. mámívati (o) bez předp.