mésti ned. (1. j. metu, rozk. meť, min. metl, trp. meten, přech. přít. meta) 1. (~; co) smetákem, koštětem ap. odklízet nečistotu; smetákem, koštětem ap. zbavovat nečistoty; zametat: každé ráno mete před domem; v pokoji se mete jednou denně: m. ulice; ♦ ať (si) mete každý před svým (vlastním) prahem ať si hledí svého, stará se o sebe; nové koště dobře mete nový pracovník zprav. zpočátku vykonává horlivě své povinnosti 2. (co) házet, vrhat, metat; řidč. (čím) prudce pohybovat: vítr mete oblaky prachu lidem do očí; – vichřice mete sněhem; zuřivě kňuče, metl (pes) předními nohami (Pujm.) 3. též mésti se poněk. zast. (o sněhu n. větru) prudce se hnát; vířit: metelice metla (Čel.); ulicí metl sníh (Šrám.); neos. tam (se) mete je metelice; ♦ ob. dělat, tvářit se, jako by se nemetlo (čast. jako by se nechumelilo) jako by nic 4. mést, mést to, mést si to ob. expr. rychle se pohybovat, rychle běžet, utíkat, jet ap.: mete jako zajíc; kluk mete domů; mete (si) to na kole jako drak; pes si to metl do polí; vlak metl ujížděl ○ předp. do-, na-, o-, od-, pod-, pro-, pře-, při-, roz-, s-, u-, v-, vy-, za-