míč, -e m. sportovní náčiní n. dětská hračka, zprav. pružná koule: dětský m.; kopací m.; tenisový m. (čast. míček); m. na odbíjenou; vejčitý m. na ragby; házet míčem; osud si s ním pohrává jako s míčem; ♦ být míčem v něčích rukou být ovládán někým; sport. úkon míčem: platný, neplatný m.; → zdrob. míček, -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách): tenisový m.