míjeti ned. (3. mn. -ejí, rozk. -ej, přech. přít. -eje) k minouti 1. (o čase) uplývat, ubíhat, utíkat: míjel den po dni; cesta rychle míjí; čas míjel a vojáci se nevraceli 2. kniž. pomíjet, ustávat, přestávat, mizet, ztrácet se, zanikat: peníze vůčihledě míjely; mládí míjí; strach, úsměv pozvolna míjel; člověk míjí, ale dílo trvá umírá 3. řidč. (koho, 4. p.) opouštět: raněnou ženu střídavě míjely smysly 4. (koho, co) pohybovat se, přecházet, přejíždět mimo někoho, něco; nevšímavě přecházet; nevšímat si (koho, čeho): průvod míjel před námi; míjel nevšímavě výkladní skříně; vlak míjel stanici projížděl jí bez zastavení; cesta dost široká, aby se vozy mohly m. vyhýbat se; – obecenstvo míjelo vážné umění; spánek ho míjel nedostavoval se 5. (koho, co) nezasahovat jako cíl (při střelbě): stále míjel terč; kulky nás míjely; — míjeti se ned. k minouti se 1, 2 1. s kým, čím; ~), řidč. též míjeti (koho, co) nesetkávat se s někým, něčím, nezastihovat, nepostihovat někoho, něco: denně jsem se s ním míjel (jsem ho míjel), až jsem ho konečně potkal; na křižovatce jsme se pravidelně míjeli; oči jeho i její se míjejí 2. (čeho, koho, s čím, čím) nezasahovat jako cíl (zprav. při střelbě); nedostavovat se jako výsledek, následek ap.: míjel se pravidelně cíle; jeho snažení se míjelo (s) účinkem; puška se nikdy nemíjela toho, nač zamířila (Olb.); kulky se ho míjely ○ předp. po-, pro-