míniti ned. (3. mn. -í, zř. rozk. miň) poněk. kniž. 1. (s inf.) mít v úmyslu; zamýšlet, hodlat: jak to míníš zařídit?; nemíníme složit zbraň při prvním neúspěchu; vystihnout, co míní dělat soupeř; nikterak se nemíním stěhovat; kam míníš? (Zey.) zamýšlíš jít; ♦ člověk míní, pánbůh mění (pořek.) 2. (co) mít něj. přesvědčení, domněnku, názor, úmysl a vyjadřovat je; soudit, domnívat se: mínil, že je třeba vyhovět; "je už pozdě," mínil otec 3. (co jak) myslit, zamýšlet: mínil svou oběť, nabídku vážně; dobře míněná rada 4. (koho, co čím) mít na mysli; rozumět: koho tím míníš?; co svými slovy mínil? ○ předp. pod-, u- si, vy- si, zmíniti se; → nás. mínívati (o) bez předp.